Marcahuasi

Marcahuasi – Prehistorický trůn bohů

Osmdesát kilometrů od pobřeží Tichého oceánu a peruánské metropole Limy se ve výšce čtyř tisíc kilometrů rozkládá fascinující, stále jedinečná archeologická hádanka, jenž vzbuzuje údiv nejen u senzacechtivých turistů. Tato poměrně malá náhorní planina s třiceti čtverečními kilometry bahnité plochy nazvaná Marcahuasi či Markawasi, mezi Peruánci hojně přezdívaná jako trůn bohů, dodnes majestátně upomíná na otázku zaniklých prehistorických civilizací a i přes značný zájem badatelů a laické veřejnosti si tajemství svých tvůrců pečlivě střeží.Dostat se k jednomu z kandidátů na osmý div světa není vůbec jednoduché. Marcauhasi obklopují příkré skály a hluboké rokle. Od pobřeží a panamerické dálnice sem nevedou žádné silnice, pouze prašné cesty končící v nedaleké indiánské vesnici. Kdo se tedy přece jen rozhodne andský trůn bohů navštívit, musí počítat až s čtyřhodinovým pochodem po prastarých stezkách, které lze zdolat tradičně za pomoci pronajaté muly či nosiče zavazadel, avšak pro mnohé návštěvníky nepřizpůsobené místním podmínkám je poslední úsek cesty kvůli řídkému vzduchu vyčerpávajícím výkonem. Komu se ale podaří nelehký přírodní terén úspěšně překonat, dočká se neobvyklé scenérie v podobě obrovského skalního města o rozloze přibližně čtyř čtverečních kilometrů ve tvaru podkovy, uprostřed níž se rozkládá malé jezírko. Největší pozornost však upoutají útvary z kamenných bloků, z nichž desítky nesou podobu lidí, zvířat, mýtických bytostí či dávno vyhynulých tvorů. Navíc plastiky jsou rozeznatelné ve zcela určitých denních nebo nočních časech a jen za konkrétních světelných podmínek. Tento fakt nasvědčuje použití mimořádné techniky vyžadující velmi specifické znalosti.
První zastávkou návštěvníků bývá zpravidla takzvaná Skála lidstva, jejíž lidská hlava s rysy připomínající známou egyptskou sfingu je vskutku zarážející. Tato kamenná plastika však skrývá ještě další překvapení – kdo obejde skálu dokola, spatří útvary podobné indoevropské, mongoloidní, negroidní a indiánské rase. Dalších čtrnáct obličejů lze objevit při detailnějším pohledu. Následující prohlídka každému odhalí skalní bloky upravené s dokonalou precizností do podoby nejrůznějších druhů říše zvířat, např. velblouda, lva, želvy, slona, ptáků, ryb a nosorožce. „Ledová planina“ nabízí pro změnu pohled na celé stádo tuleňů a lvounů.
Jak ale lze uspokojivě vysvětlit skulptury v podobě klokana,hrocha a jiných zvířat, která se v Jižní Americe nevyskytovala?
Ještě záhadnější jsou však vyobrazení tvorů, kteří měli podle současných znalostí vyhynout před stovkami milionů let. Jedná se o podoby veleještěrů, např. tyranosaura nebo stergosaura, jenž lze v některých kamenných blocích rozeznat.

Básník a spisovatel Daniel Ruzo, který je právem pokládán za objevitele Marcahuasi, se sem od roku 1953 uchýlil na dlouhých devět let, které zasvětil pečlivému výzkumu celé skalní formace. Práci byl nucen přerušovat vždy v zimních obdobích, kdy byla planina bičována sněhovými bouřemi a v obdobích dešťů, za nichž se okolí proměnilo v neprostupné bahnisko.
Houževnatý badatel se zpočátku domníval, že kamenné skulptury by mohly být dílem staroperuánské civilizace z doby kamenné. Avšak kvůli závěrům přizvaných geologů musel uznat svůj omyl. Na základě eroze odhadli geologové stáří soch na 100 000 – 500 000 let. Zkoumání se rovněž věnoval americký astronom dr. Morris K. Jessup a dobu vzniku posunul ještě dále do minulosti. Dle jeho tvrzení pocházejí skalní formace z epochy před 500 000 až 1 000 000 let. K jeho názoru se přiklonila také Peruánská astronomická společnost, která na základě dalších provedených expertiz potvrdila, že skály byly opracovány uměle.
Faktem zůstává, že doposud o tvůrcích kamenného komplexu nevíme vůbec nic. Vyskytly se názory, že jde o dílo potomků egyptských mořeplavců, kteří sem byli zahnáni divokou bouří. Důkazem toho má být stojící hroší samice s vysokou pokrývkou hlavy, jenž byla symbolem staroegyptské bohyně plodnosti Tveret. Francouzský etnograf Francois Muron zaznamenal ve 30. letech minulého století poutavou legendu vyprávějící o neznámých mudrcích z dob před velkou potopou, jako o tvůrcích skalních útvarů. Ti údajně věděli o blížící se gigantické katastrofě, a tak se rozhodli zachovat pro budoucí generace podobu co největšího množství tvorů. Rovněž se objevily názory, že skulptury jsou pouze povedenou hříčkou přírody. Většina odborníků se však přiklání k tezi, že Marcahuasi je skutečně dílem dávno zaniklé prehistorické civilizace, o níž zatím nevíme zhola nic.

Michaela Volná                                                                                                                           28. 11. 2009
(Volna.Michaela@seznam.cz)