Poltergeist

Tak já bych začal tím, co bydlí se  mnou. Nikdy o sobě nedával nějak moc vědět. A upřímně řečeno, vždy jsem dokázal nějak oblbnout sám sebe logickým vysvětlení. Dřevo pracuje, tak odtud ty zvuky. Expert na zvuky jsou otevřené pet lahve. Míním již jednou otevřené a pak zavřené. Ovšem jen v zimě. Když jdu večer spát, otevírám okno, venku mrzne a za chvíli to začne „praskat“. Petky jsou prostě háklivé na teplo. Původce těchto zvuků ovšem již dobře poznám. Když se v místnosti ochladí, petky „prakají“. Ten teplotní rozdíl je asi pět stupňů. Jiné zvuky jsem připisoval sousedům, panely jsou panely. Kdo znáte, víte, kdo ne, nechtějte poznat. Podivné rány vedle v pokoji jsem zase odhalit tak, že je vydává rostlina Euphorbia leuconeura, česky Pryšec běložilný. Když jde do semene, tak je „střílí“ ven a to je docela šupička. Kupodivu jsem semena našel jen jednou. Protože jsem víceméně skeptik a na strašidla nevěřím, vždy se nejprve pokouším hledat racionální vysvětlení. Ale co se mi stalo před asi třemi týdny, tak na to prostě nemám.

Vrátil jsem se z Damshagenu a šel jsem si lehnout do postele. Petku s pitím a plechovým hrnkem jsem postavil na stůl. Dělám to tak vždy, abych dosáhl na hrnek rukou. Poloseděl jsem na sedačce a něco dělal na notesu, když se ozvala rána jakoby plech na plech, a ten plechový hrnek se rozjel po stole, sletěl z něj a křápl mne do hlavy. Jen lehce, nic se mi nestalo, nebylo to ani pořádně cítit. Jasně že jsem vyletěl jako čert z krabičky a hned koukal na stůl a běhal po bytě, hledaje jakoukoli záminku k vysvětlení věci. Nevím, co jsem hledal. Průvan? Ani ten by nedokázal plecháčkem hnout. Je to sice jen nerezový plech, a je hodně lehký, ale prostě by to nešlo. A navíc bych vítr cítil. Nahnutí stolu nepřichází v úvahu, jednak by spadla i petka a také s tím stolem hnout není zrovna jednoduché. Je to starý a poctivý masiv. Kdysi mi v kuchyni cestovala sklenička. Po mokrém umakartu. Zcela jistě znáte, Umakart je mokrý, a když dáte umytou skleničku a deska není zcela rovná, prostě pomaličku jede. Jenže můj stůl byl suchý, hrnek nejel pomalu a vystartoval jak vystřelený z gumy. Popsal jsem příhodu několika známým, a požádal je, aby vymysleli sebevětší blbinu, která by jev způsobila. Mne osobně pobavila myšlenka, že mám v hlavě magnet. A ten se nějak na sekundu aktivoval. Také zemětřesení mne rozesmálo. Nu, přiznávám se. Nenašel jsem jediné racionální vysvětlení. Máte li někdo nějaké sem s ním. Můj poltergeist se již neprojevil, až do dnešního rána. Pozor, to už ale skutečně ´vysvětlení mít může. Šel jsem si lehnout nějak po třetí ráno, když se ze skříně ozvalo zaklepání. Jen čtyři klepnutí. Nic více, nic méně. Ano, tohle klidně mohla být práce dřeva a já to klidně připouštím. I když čtyři po sobě jsoucí pravidelná klepnutí…no, budiž. Jenže pak si ten vopičák sedl vedle mne. Nebo udělal něco se sedačkou, která se prostě prohnula tak, jako kdyby mi někdo sedl na tu část k nohám. Tím jsem naprosto vyloučil starší problém s péry v posteli. Na témže místě jsem totiž spával na starém gauči s péry. Dnes už se to nedělá, znají jen pamětníci. A asi třikrát jsem zažil naprosto stejnou věc, jenže jsem to připisoval právě těm pérům. Že jsou stará „nějak“ pracují, smršťují se a zase rovnají. Nyní již vím, že to pérama nebylo. No, vím, domnívám se to, protože vlastně nevím nic. Takže, závěrečné resumé je, že vše se dá vysvětlit, jen nevím jak, mimo té věci s hrnkem. Z toho jsem úplně štajf.

Petr Pika Zlín 16.12.2016

Pro toho kdo stále netuší, o čem je řeč link na Wiki zde.

Mohlo by se vám líbit...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *